1/10 - Karamelová hvězda

7. září 2015 v 21:33 | v rvfvfdf bf gf rrbrfgb hádej |  Mýtický Klan
I když cítila všechny části jejího těla jako by je někdo trhal od sebe, zvtala. Podívala se svému otci hluboko do duše zkrze jeho jasně hnědé oči. "Mě nikdy nebudeš poroučet" řekla Karamelová tlapa a postavila se do obraného postoje. Béžový kocour naproti ní je jen pousmál. "Ty nikdy nepovolíš, co?". Poté se otočil od ní pryč "pro dnešek je to vše" řekl potichu.
"Vrať se a neodbíhej! Já v sobě ještě tu enegrgii mám!" rozběhla se za ním tak rychle, jak jen mohla. Pak mu skočila na záda a poslední síly použila k využití své váhy aby ho strhla k zemi. "Nikam nejdeš, dokud mne nepropustíš!" zařvala mu do ucha. "Jsi ještě mladá" začal opět klidným hlasem. "Nejdříve musíš najít klíč ke klidu ve tvé duši. A ten kocour k tomu nepomůže" zadní nohou jí odkopl a vztal. Karamelová tlapa se snažila postavit, ale nedokázala to. "Tohle nemůžeš udělat!" zasyčela mezi zuby.


"Chceš se tajně dostat z tábora?!" vytřeštil oči na ni bílý kocour. "Víš že nemůžu, Packa je nemocná a-"
"Notáák" naléhala béžová kočka na svého kamaráda. "Jednu noc snad přežije, ne?"

"Jestli to zjistí Dubový měsíc-"
"Můj otec je blbec, ani si nevšimne, že jsme zmizeli"



"Karamelová?" ozval se hlas ze vchodu do velitelského doupěte. Karamelová tlapa se automaticky postvila do pozoru. "To jsem jen já" řekl zelený léčitel a vešel dovnitř. "Ah, Fanfulíne, měl by jsi nehat ty své tajné příchody" usmála se. U nohou jí běhalo malé kotě, mělo bílý kožíšek a jasně zelené oči. "Tak, malá, dnes tu nebudu, ale věřím že to zvládneš, stejně za chvíly budeš učednicí, tak to pro tebe nebude tak hrozné tu být sama"
"Nechceš jí dát k jiné třeba zrovna volné matce? Lipová ještě bude bez koťat pro pár dní" navrhl.
"Ne, tady je to bezpečnější" řekla potichu, jen aby to slyšel. "Viděl jsi tělo mého otce. To nebyli vlci. A U Krvavých-"
"Nikdy nevíš Karamelvá-"
"nepřerušuj mne!" zasyšela na něj.
"fajn, fajn, faaajn. Můžeme už jít? Plýtváme měsíčním světlem a tvé životy k tobě samy"


"Ne!" ozval se šokovaný hlas. "Už zítra ?!" vykřikla stříbrná učednice. "Ale-" nestihla doříct, jelikož její černá kamarádka jí stčila do tlamy ocas. "Bude poctěni mít závěrečné zkoužky už zítra" uklonila se před jejich velitelku. "To ráda slyším" usmála se na tři nejstarší učedníky. "Já jsem s Tůní-" začal bílý kocour. "Drž hubu!" zasyčela mezi zuby na něj černá učednice. "Bude to zítra" oznámila velitelce. "Né příští měsíc"
Když Karamelová odcházela slyšela ještě jejich hlasy prátelského dohadování.
"víš, někdo tady narozdíl od tebe je slepý!"
"A já jsem nestihla se doučit ty bojové techniky-"
"Tůně, jdeš na lovce, k čemu ti bude boj, a Plamene, ty zase jde se mnou na bojiště, tam oči nepotřebuješ, jen smysly, vše bude v pohodě"
"Říká ta co má nejlepší výsledky!"
"Hej nech můj ocas!"
Karamelová se podívala na večerní oblohu. Byla jsem já taky taková, když jsem se měla stát válečnicí?


"K čemu mi je život.." zašeptala. "K čemu, když jsem o vše přišla.." podívala se do zelených očí svého dlouholetého kamaráda. "K čemu.. jak.. jak tohle někdo mohl udělat?" cítila jak se celé její tělo třese a motá se jí hlava. "Měla jsem to být já..". Fanfulín k ní pomalu přistoupil. "Nikdo si nevybírá osud... bojvala do poslední chvíle a zachránila ty koťata navíc.. zemřela statečnou smrtí"
"Ne. Zemřela smrtí z pomsty a nyní jsem na řadě já"


"Ztrácíme naše území! Co máme dělat?"

"Umíráme hlady! Není tady ani myš ve celém okolí!"

"Celá hlídka byla zraněna a polovina z nich zemřela!"



"Vše už bude v pořádku". Karamelová uslyšela jemný hlas kousek od ní. Když otevřela oči viděla pře sebou bílou učednici, která se behem pár dní měla stát válečníkem. Její oči byly plné starosti a smutku. Když podruhé mrkla náhle místo známých zelených očí viděla před sebou ledově modré a černý kožíšek mladé válečnice. "Napijte se" posunula k ní nádobu s vodou. "A tdy máte holuba, musíte zase nabrat sílu". "Děkuji ti" řekla chraplavým hlasem nemocná velitelka. Když opět zavřela oči, slyšela ten hlas. Uklidňující hlas své mladé dcery, bezcitně zavražděné. Nyní byl její čas.



žeby spoilers? nečíst dál? :D né, to všichni ví, co se stane v budoucnu..... z poloviny...

"Taky jsem bývala taková hrdinka jak ty" zasmála se béžová velitekla, která jednou stála na místě mladé kočky. Už byla na odchodu, splnila svou část, předala jeden život. Životl plný naděje a lásky. Život skrytý hluboko, pod tvrdou obálkou velitele klanu. Ještě se jednou ohlédla a dodala "Nikdy jsem ti nestihla poděkovat za tu vodu a jídlo tehdy večer.. i když to byly poslední momenty, byl to dobrý pocit, že ve mne stále někdo věřil" Pak kývla na bílého kocoura, krerý měl předávat poslední život. "Nová legenda stojí před námi" řekla si potichu.


okeeeey?
chtěla jsem udělat 10 částí k velitely/popřípdě obyč občany mýťáku a úryvky z jejich života. S tím že to půjde do minulosti, takže 10 bude Mýťák a 11 (bonussss) bude Ledová. patamůžto její příběh už mám v hlavě dopsaný i s předáváním jejího života novému veliteli, takže pro mne je.. mrtvá? :D
Stonestar! yay

a tak...

hele já žiju
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter
Flag Counter

Map


Aktivováno dne 9.5.2014