Září 2013

Mýtický Klan Kapitola 12

23. září 2013 v 18:15 Klan

Poslední nadějě


Kuní hvězda si po ránu protáhla všechny čtyry tlapy. "hm, konečně slunce" usmála se. Viděla že se jejímu klanu dqří, sice pomalu ale daří, válečníci sílili a koťata rostla jo z vody. "Brzy bychom se měli vydat bojovat o území" pořemýšlela nahlas Kuní. Bylo to tak krásné viděť koťata jak dospívají, jak se z nich stanou válečníci. I když to tak z venku nevypadalo její srdce se pomalu měnilo na černý kámen. Chtěla jen boj. Chtěla dokázat že bude jepší, lepší než kdokoliv jiný"A nai k tomu nepotřebuju pomoc duchů, ať Jasní zůstanou tam kde jsou, hluboko u podzemí v hrobu" šibalsky se usmála. I když to nevypadalo, v táboře si pobýhala jejich poslední naděje, ještě nezalý válečník ale poslední kočka co mohla pomoc Kuní od jejího šíleného závislovství (páni ta věta nedává smysl O.o)

Sněžný vánek (bílý slepý kocour) stál na okraji skály. "To je co?" řekla Ledoocasá a usmála se i když věděla že její úsměv neuvídí. "Krásně tady fouká vítr" řekl a otočil se zpátky"kéž bych mohl vidět co je dole" příl si potichu. Ledoocasá do něho přítelsky žďouchla "jsi kocour co mi pomohl já pomůžu tobě"
"A jak mi chceš pomoc? Už nikdy neuvidím.."
"Třeba duchové Jasných mám pomohou, jsme přece jenom léčitelský klan"

Šustění keřů a stopy zanechané v písku. Velké otizky drápů zůstaly ještě dlouho potom co tam se zapořila kočičí tlapa. Podívala se do temného lesa svými jasně žlutými oči. A usmála se "Brzy příjdou"
Flag Counter
Flag Counter

Map


Aktivováno dne 9.5.2014